Půst
Je tradičně spojen se Štědrým dnem /kdo se postí, uvidí zlaté prasátko!/. Díky zápisu mnicha Jana z Holešova víme, že se tento zvyk dodržoval už v době Karla IV. Ten den se nesmělo jíst ani pít, dokud nevyšla první hvězda.
Štědrý večer = štědrý stůl
Už v raném středověku byly Vánoce spojeny s hojností jídla. Hospodyně ten den pokrývaly stoly bílými ubrusy, ač to v té době vůbec nebylo zvykem, a podlaha se nastýlala slámou na počest Panny Marie, která Ježíška porodila v chlévě.
V ten den hospodář vystrojil okázalou hostinu pro celou rodinu, stranou nezůstali ani pacholci a děvečky. Přilepšovalo se také zvířatům a vodou, v níž se vařilo jídlo, se zalévaly stromy. Existují zápisy z doby Lucemburků, ze kterých je zřejmé, že už v této době se lidé nezřízeně přejídali a oddávali se veselí.
Tradiční kapr?
Kapra a bramborový salát máme zafixováno jako tradiční české vánoční jídlo. Skutečnost je ale trochu jiná. Tato kombinace se rozšířila teprve v 50. letech 20. století, do té doby bývala štědrovečerní tabule rozmanitější. Při večeři mělo na stůl přijít devět chodů.
Předkrmem bývaly oplatky s medem nebo česnekem, podával se hrách, čočková polévka, jídla z hub /kuba nebo hubník/, vařené nebo sušené ovoce a vánočka. Ryby se objevovaly na stolech bohatších měšťanů, na venkově se rozšířily až začátkem 20. století. V 19. století bývali v bohatších rodinách oblíbeným svátečním jídlem různě upravovaní šneci.
Dnes ale na naší štědrovečerní tabuli kraluje kapr – ryba, jejíž maso rozhodně nepatří k nejlahodnějším, a bramborový salát, převzatý z bavorské kuchyně…
12 druhů cukroví?
Zapomeňme rovněž na dlouhou tradici pečení vánočního cukroví – tento zvyk k nám přešel v 19. století z Německa a ujal se hlavně v šlechtických kruzích. Na venkově se sice už předtím pekly perníčky a oplatky mazané medem, ale ty měly spíše magickou funkci – měly zajistit dobré zdraví v nastávajícím roce.
Protože cukr byl v 19. století drahou, a proto téměř nedostupnou surovinou, pečení cukroví tak, jak ho známe dnes, se rozšířilo až v polovině 20. století, pravá exploze ale vypukla v 60.–70. letech, kdy po válečných letech nastal relativní blahobyt.
Těžko říct, odkud se vzalo tvrzení, že správná hospodyně musí upéct 12 druhů cukroví – jde o novodobý folklór, který s dávnými vánočními zvyky nemá nic společného.
Vánoční stůl jinde
V Bulharsku se na štědrovečerním stole objevují papriky, zelí, houby, ovoce, čočková polévka a jiné bezmasé pokrmy, druhý den si však dopřejí krůtu, kachnu či husu.
Ve Švédsku je zvykem dát si krupičnou, ovesnou nebo rýžovou kaši, pak následuje huspenina, vařená šunka, speciálně upravená sušená treska, sleď, vejce s kaviárem, perníčky a svařené víno.
Ve Velké Británii si neumíme Vánoce představit bez krůty/krocana s kaštanovou nádivkou a typického /slaného/ pudinku.
V Německu se podává husa s červeným zelím a jablky.
V Dánsku se večeří kolem 18. hodiny a na závěr jídla se podává sladká rýžová kaše, v níž je ukrytá celá mandle. Šťastný nálezce dostane talisman přinášející štěstí – malé prasátko z mandlového těsta.
Ve Francii na vánočním stole nechybí takové delikatesy, jako ústřice a paštika z husích jater. Vánoční stůl v Austrálii se hodně podobá tomu britskému – krocan, šunka a vánoční pudink.
V Polsku je nejtypičtějším vánočním jídlem boršč. Nejpopulárnějším vánočním jídlem je bezesporu krůta – vítězí u Britů, Španělů, Irů, Italů a Dánů.
V Lucembursku dávají přednost drůbeži a v Portugalsku a Řecku vítězí selátko. V některých oblastech Itálie si tento den pochutnávají na jehněčím.
Diskuze