Ovíjivé pnoucí rostliny
Výhonky těchto popínavek se při růstu otáčejí, aby našly vhodnou oporu. Pokud oporu najdou, začnou se otáčet a rychle růst vzhůru. Výhonky, které oporu nenajdou, přestávají růst. Tohle pravidlo platí u většiny druhů ovíjivých pnoucích rostlin. Které popínavky můžeme do této skupiny zařadit? Různé druhy zimolezů, vistárie, rdesno baldašuánské, akcii, kiwi, opletka či klanoplaška. Rostliny nemají specializované orgány, kterými by se přichytili k rovné ploše, ale po sloupcích pergoly či kolem stromu nemají s přichycením problém.
Vzpěrné pnoucí dřeviny
Ani tyto popínavky nemají žádné specializované orgány pro přichycení. Mezi pnoucí dřeviny patří pnoucí růže a jasmín nahokvětý. Rostliny mají dlouhé šlahounovité větve, těmi se opírají o podklad. Umí se přidržovat krátkými kolmými větvičkami a trny. Pro tyto popínavky jsou opěrné konstrukce nezbytné.
Kořenující pnoucí dřeviny
K podkladu se přichytí díky příčepivým kořínkům. Kořínky jsou po celé délce rostliny, ze strany, kde se nedostane světlo. Příčepivé kořínky má trubač, břečťan, a brslen Fortuneův. Postranní větvičky těchto rostlin rostou šikmo od větve hlavní, takže se rozrůstají i do šířky. Jsou vhodné k pokrytí velkých ploch. Jediné co potřebují je hrubý podklad, hladká omítka tedy není to pravé.
Úponkaté pnoucí dřeviny
Sem patří réva vinná a různé druhy plaménku. Když se podíváte na révu, jistě si všimnete úponků, které rostlina vytváří. Úponky vznikly přeměnou listů a větví, logicky tedy slouží k upevnění dřeviny k podkladu. I přes úponky réva a plamének potřebují opěrnou konstrukci.
Úponkaté dřeviny s adhezními terčíky
Přísavník pětilistý a přísavník trojcípý nepotřebují žádnou konstrukci ani upevnění. Zvládnou se udržet i na hladkém povrchu. Na konci úponků totiž mají malé plošky, pokryté lepkavou hmotou, ty se přilepí k podložce a fungují jako přísavky, terčíky.
Diskuze