Smrk - Picea

Smrk 

Smrky mají kuželovitou až kuželovitě válcovou korunu. Narozdíl od jedlí mají smrkové větvičky hustší řadu jehliček. Také mají pružnější, mírně prohnuté a převislé větve se špičatě zakončeným vrcholem. Kůra je červeno hnědá a odlupuje se po malých šupinkách. Květenství smrků jsou šišticovitá.

Žluté samčí šištice vyrůstají v paždích jehlic na loňských větévkách smrků, načervenalé samičí vyrůstají na konci letorostů v horních patrech koruny. Původně šištice rostou směrem nahoru, ale ještě před opylením se mění na převislé. Šišky smrků jsou nerozpadavé, podlouhlé. Smrk ztepilý má dobře zpracovatelné dřevo, používá se pro výrobu nábytku a smyčcových nástrojů.

Smrk – latinský název

Picea

Smrk – vhodné prostředí pro smrky

Smrk dává přednost vlhkým, hlinitým půdám. Na živiny ani teplotu není náročný, jako mělce kořenující strom ale špatně snáší sucho. Je citlivý na znečištěné ovzduší (zejména oxidem siřičitým). Přirozeným stanovištěm smrku ztepilého jsou zejména horské lesy a rašeliniště.

Druhy smrků

• Picea abies – smrk ztepilý
• Picea omorika - smrk omorika
• Picea orientalis - smrk východní
• Picea pungens - smrk pichlavý
• Picea glauca - smrk sivý
• Picea breweriana - smrk Brewerův
• Picea mariana - smrk černý
• Picea sitchensis - smrk sitka
• Picea engelmanii - smrk Engelmanův
• Picea jezoensis - smrk ajanský