Z historie plemene
Slovo „schipperke" znamená ve vlámském dialektu „malý ovčák". Společným předkem belgických ovčáků a šiperky byl pravděpodobně ovčácký pes zvaný Leuvenaar. Původ šiperky se datuje do 17. století. Kolem roku 1960 byla blíbeným psem pracujících lidí a ševců v bruselské čtvrti St. Gery. Módním plemenem se stala díky královně Marii-Henriettě Belgické. Do Velké Británie a USA byly dovezeny v roce 1887. První standard byl sepsán v roce 1888 chovatelským klubem, který byl v tom roce založen. Je to nejstarší chovatelský klub v Belgii.
Šiperka - povaha
Šiperka je aktivní, pracovitý, neúnavný, zvídavý a ostražitý hlídací pes, který má charakteristický štěkot. Má sklon chňapat, pokud se někdo přiblíží k objektům, svěřeným mu k hlídání. Je naprosto oddaný svému pánovi a jeho rodině. Dobře se snese i s ostatními domácími zvířaty.
Základní charakteristika plemene dle standartu FCI
Výška:
Kohoutková výška se rovná délce těla
Váha:
Šiperky dosahují hmotnosti 3 - 9 kilogramů, žádoucí je ale rozpětí 4 - 7 kilogramů.
Srst:
Krycí srst je bohatá, hustá, rovná a dostatečně hrubá, s poměrně pevnou texturou, takže je na omak suchá a odolná. Spolu s měkkou hustou podsadou poskytuje výbornou ochranu. Velmi krátká srst je na uších, krátká srst na hlavě, přední straně hrudních končetin, hleznech a zadních nadprstích.
Na těle je středně dlouhá, přiléhající srst. Okolo krku je srst mnohem delší a více odstávající, začíná na vnějších stranách uší, vytváří široký typický límec (dlouhá srst kolem krku, v chomáčích po obou stranách) - více u psů než u fen, hřívu (dlouhá srst v horní části krku, pokračující až na kohoutku a případně na plecích) a zástěru (dlouhá srst na spodní straně krku a na hrudi, dosahující mezi hrudní končetiny a postupně mizející pod hrudníkem).
Na zadní straně stehen je dlouhá a bohatá srst tvořící kalhotky a srst pokrývající anální oblast s typicky dovnitř zahnutými konečky. Ocas je pokryt srstí stejné délky, jako je srst na těle. Přípustné je pouze černé zbarvení srsti.
Tělesné proporce dle standartu FCI
Tělo:
Tělo je dobře vyvážené, krátké, poměrně široké a podsadité, ale končetiny mají jemnější kostru.
Hlava:
Vlčí, klínovitá, ale ne příliš dlouhá. Dostatečně široká, aby byla v harmonii s tělem. Nadočnicové a jařmové oblouky jsou středně klenuté. Přechod od mozkovny k čenichové partii je zřetelný, ale nesmí být příliš výrazný.
Krk:
Krk je silný, mohutně osvalený a vypadající velmi objemně díky bohaté srsti límce. Středně dlouhý, dobře vsazený do plecí, v afektu nesený výše, s mírně zaoblenou horní linií.
Oči:
Tmavě hnědé, malé, mandlového tvaru, nejsou ani vpadlé ani vystupující. Pronikavý, živý a uličnický pohled, černě lemovaná oční víčka.
Uši:
Vztyčené, velmi malé, špičaté, trojúhelníkové (pokud možno rovnoramenný trojúhelník), nasazené vysoko, ale ne příliš blízko u sebe, pevné a velmi pohyblivé.
Ocas:
Buď odstraněný, anebo nekupírovaný. Pak je dlouhý, u kořene široký, ke špičce se zužuje a dosahuje nejméně k hleznu. V klidu je svěšený, se špičkou maličko stočenou nahoru v úrovni hlezen.V pohybu může být ocas zvednutý, v linii hřbetu, ale nejlépe nikoliv výše.
Péče o srst
Péče o srst není příliš náročná. Pro každodenní kartáčování je vhodné použít kartáč s přírodními štětinami nebo klasický drátěný kartáč. Pravidelné kartáčování je vhodné, odstraní se tak uvolněná srst. Dále slouží ke stimulaci jejího přirozeného promašťování a k odstranění nečistot.
Výchova štěněte
Výchova štěněte probíhá většinou bez problémů, měla by začít již od ranného věku štěněte. Výchova musí být důsledná, ale také založená na vzájemném respektu. Povaha psa není komplikovaná a jakmile pochopí vaše pravidla, nebude je porušovat.
Pohyb je pro toto psí plemeno velmi důležitý
Snažte se zajistit tomuto psímu plemenu hodně pohybu. Pes se dožívá 13-ti až 15-ti let, ale i déle.
Diskuze