U nás je chov gekonů oblíbený a má již dlouhodobou tradici (od konce 2. světové války). Některé druhy se dostaly do ústraní a jiné se v zajetí chovat nedají, neboť jsou závislí na konkrétní potravě (např. termiti). Chovají se ve vyhřívaných teráriích, protože jejich tělesná teplota závisí na té okolní. Rozšířil se především komerční chov, což znamená, že se nechovají na potřeby gekonů, ale pouze za účelem rozmnožování.
Mají hnědou, šedou či pískovou barvu, ale jsou i gekoni žlutí, zelení a dokonce i modří. Když se jim změní nálada, nejsou zrovna aktivní nebo se chtějí zamaskovat, dokážou měnit jen odstíny své základní barvy či skryjí svou kresbu na těle. Také mohou změnit barvu na tmavší odstín kvůli rychlejší absorbci slunečního záření. Pokud chtějí rychleji pohltit sluneční záření, změní své zbarvení na tmavší odstín. Jestliže ho ohrožuje nějaký predátor, znají gekoni jedinou obranu - volný pád do listí pod stromem.
Dělí se do 2 skupin - noční a denní druh. Většina gekonů je aktivní v noci a poznáte je podle očí se štěrbinovitou zřítelnicí, jež se při zaostřování roztáhne a zvětší. Noční druhy gekonů vidí pravděpodobně v černobílých barvách. Denní druhy vidí barevně a oči mají s okrouhlou zřítelnicí. Pachy rozlišují také 2 způsoby - nozdrami nebo pomocí Jacobsonova orgánu, který mají na horním patře. Molekuly pachu tam dopraví jazykem.
Jednotlivé druhy gekonů mají odlišné i končetiny a prsty. Někteří gekoni mají na prstech přísavné lamely. Ty jim pomáhají lézt po hladkém povrchu a dokonce se udrží i na skle. Ostatní druhy mají na prstech drápy, díky kterým mohou lézt po skalách či stromech. Někdy mají gekoni obojí - drápy i “přísavky”. Druhy žijící na poušti mají mezi prsty ještě blány, které zabraňují zaboření do písku.
Diskuze