Mustang pochází z koní, které s sebou přivezli do Ameriky Španělé, a to v polovině 16. století. V nové domovině, na prériích, během staletí zdivočeli a rozmnožili se.
Mustang – obecné informace
Řád: lichokopytníci
Čeleď: koňovití
Rod: equus przewalski forma caballus
Výška: až 1,4 metrů v kohoutku
Výskyt: odlehlé oblasti na západě USA
Mustang – chování
Přirozený stádový instinkt mustangů a potřeba před nepřáteli způsobily, že tito koně dnes žijí v malých stádech, která jsou vedena jedním hřebcem. Ve stádě se dále nachází dvě až osm klisen, jejich hříbata a několik mladých hřebců. Zejména v dřívějších dobách bylo pro mustangy stádo důležité, protože jinak padli za oběť pumám, vlkům nebo kojotům.
Uvnitř stáda mustangů má ve většině případů výsadní postavení vedoucí klisna, obvykle to bývá nejstarší samice. Její povinností je vést stádo hlavně při napadení, kdy hřebec zůstává vzadu, aby útočníka zadržel. Přitom se mu staví na odpor, divoce frká, dupe předníma nohama a kopyty víří oblaka prachu. Úder kopytem může útočníka i zabít.
Mustang – způsob obživy a potrava
Mustang je tak, jako ostatní koně, býložravec. Vzhledem k tomu, že ve své domovině najdou jen málo výživnou tvrdou trávu, keříky jalovce a šalvěje, musí se spokojit jen s touto skromnou potravou, která by asi žádné jiné koně neuživila.
Díky jízdě na koni, která bývá součástí hubnoucích programů, lze snadno docílit ztráty kilogramů.
Je pravda, že potravy nemají mustangové nadbytek, ačkoliv se sami starají o její rozmnožování. Trus mustangů totiž obsahuje velké množství nestrávených semen, která tímto způsobem rozšiřují po svých pastvinách.
V opravdu extrémních situacích dovedou mustangové přežít několik dní bez vody a dokonce i bez jakékoliv potravy.
Mustangové se naučili kopytem rozbíjet led na zamrzlých vodních zdrojích nebo vyčistit prameny zanesené pískem a nečistotami pomocí úderů kopytem a hrabáním. Aby mustangové uspokojili potřebu tekutin, žvýkají dokonce i pichlavé, ale poměrně šťavnaté kaktusy.
Mustang - vztah s člověkem
Na rozdíl od všech ostatních volně žijících druhů zvířat vděčí mustang za svůj původ výhradně člověku. Je však ironií osudu, že to byl opět právě člověk, který málem způsobil jeho úplné vyhubení. Až do konce osmnáctého století žili mustangové nejméně v devíti státech na západě USA a jejich početní stavy se pohybovaly v rozmezí 2 – 5 milionů kusů.
Později, když první kolonisté začali zúrodňovat dosud panenské půdy, začal i lov a zabíjení mustangů po tisících. Největší masakry mustangů však přineslo dvacáté století. Velké množství zvířat zahynulo za první světové války, další byli chytáni pro potřeby honáků stád.
V polovině šedesátých let zbylo 18 až 34 tisíc kusů mustangů a začátkem let sedmdesátých jich už bylo méně než 10 000.
Mustang – některé zajímavosti
Na obranu proti smečce vlků se mustangové semknou do kruhu, uprostřed kterého zůstanou hříbata. Když se nějaký vlk pokusí kruh prorazit, setká se s údery kopyt a nebezpečnými koňskými zuby.
Američtí stepní indiáni používali mustangy jako jezdecké koně. Různé kmeny si k chovu vybíraly koně jiných zbarvení. Například indiánský kmen Čemenů považoval koně se skvrnitou hlavou a hrudí za posvátné a věřil, že tito mustangové přinesou jejich bojovníkům vítězství.
Označení mustang vzniklo ze španělského slova „mesteno”, což znamená „bez majitele, zatoulaný”, které bylo odvozeno z „la mesta” = „patří každému a nikomu”.
Diskuze