Bedla vysoká
Bedla vysoká nazývaná též bedla jedlá, bedla ztepilá nebo velkobedla je jedlá houba z čeledi nečárkovitých, která roste zejména v období od července do října. Líbí se jí slunná místa na okrajích lesů. Klobouk je zpočátku vejčitý a celý hnědý, později se zplošťuje a má mírný hrbol na středu. Lupeny jsou bílé, husté a vysoké. Růstem se pokrývá klobouk hnědými šupinami. Třeň je velice dlouhý, dutý, v dolní části cibulovitě zaoblený. Pozor na možnost záměny s různými druhy muchomůrek, hlavně silně jedovatou muchomůrkou tygrovanou či smrtelně jedovatou muchomůrkou zelenou.
Bedla červenající
Bedla červenající nazývaná též bedla krvavějící nebo bedla třepivá patří do čeledi hub pečárkovitých. Klobouk je vejcovitý, později spíše rozložený s hrbolem na středu. Střed klobouku je hladký a bledě hnědý, jinak je rozpukaný v široké hnědé šupiny na bílém podkladě. Prsten je bílý a po třeni posunovatelný. Lupeny jsou husté, vysoké, u třeně volné a mají bílou barvu. Třeň je vysoký, tlustý a špinavě bílý. Roste od července do listopadu v půdách, které jsou bohaté na humus, ale je možné na ně narazit také v parcích. Pozor na možnost záměny za nejedlou bedlu hřebenitou.
Hlíva ústřičná
Hlíva ústřičná je jedlá dřevokazná houba z čeledi hlívovitých. Klobouky hlívy ústřičné jsou masité, velké, s hladkým povrchem. Tvar klobouku je v mládí klenutý s podvinutým okrajem, později vějířovitý s ostrým okrajem. Barva klobouku přechází od bělavé barvy přes šedou až k hnědočerné. Lupeny jsou středně husté a mají šedavou barvu. Třeň je velmi krátký a bílý. Tato houba roste v trsech na kmenech listnatých stromů. Pěstuje se i uměle.
Holubinka celokrajná
Holubinka celokrajná patří do čeledi holubinkovitých. Klobouk je lesklý, zprvu polokulovitý, později spíše plochý. Zbarven je červenohnědě a uprostřed má světlejší barvu. Lupeny jsou husté, vysoké, křehké a mají barvu do okrova. Třeň je poměrně dlouhý a silný a v dolní části rozšířený. Tato houba roste poměrně hojně ve všech lesích od července do října. Pozor za možnou záměnu s nejedlými holubinkami, které nemají lesklý klobouk.
Holubinka hlínožlutá
Holubinka hlínožlutá z čeledi holubinkovitých má klobouk polokulovitý, později promáčklý nebo zprohýbaný s okrovým zbarvením. Lupeny jsou husté a šedožluté a třeň je poměrně tlustá a bílá. Daří se jí zejména v podhorských oblastech, kde je půda kyselá a vlhká, ale vyskytuje se hojně v jehličnatých lesích od července do října. V kuchyni není tolik používána, protože má mírně palčivou chuť.
Holubinka mandlová
Holubinka mandlová patří do čeledi holubinkovitých hub. Klobouk je polokulovitý, pak spíše vyklenutý a má zbarvení červené až masově hnědé. Lupeny jsou bílé, husté a nízké. Třen je poměrně vysoký, plného tvaru a dole zúžený. Tato houba upřednostňuje v lesích prosvětlená místa a roste zvláště v červnu až říjnu. Pozor na záměnu za jedovatou holubinku vrhavku.
Holubinka kolčaví
Holubinka kolčaví patří do čeledi holubinkovitých hub. Klobouk je spíše plochý a promáčklý a má žlutohnědé až kaštanově hnědé zbarvení. Lupeny jsou husté a smetanově bílé. Třeň je válcovitý a plný. Tato houba miluje podhorské oblasti a smrčiny a roste od srpna do října. Chutná ze všech holubinek nejvíce. Pozor na možnost záměny za nejedlou holubinku smrdutou nebo holubinku hořkomandlovou.
Holubinka révová
Holubinka révová patří do čeledi holubinkovitých hub. Klobouk je vyklenutý, plochý, uprostřed někdy promáčklý a má matný, sametový povrch. Zbarvení sahá od odstínů červení po hnědou a olivovou, proto je určitá možnost záměny s jinými jedlými nebo nejedlými houbami. Třeň má často načervenalou barvu. Vyskytuje se zejména v jehličnatých lesích od července do října.
Holubinka zlatá
Holubinka zlatá se řadí do čeledi holubinkovitých hub. Klobouk je plochý, ve středu promáčklý a okraj je mírně rýhován. Zbarven je do oranžova a místy má žluté skvrny. Lupeny jsou husté a mají okrové zabarvení. Roste v listnatých lesích od června do října, zejména na slunných místech.
Hřib dubový
Hřib dubový patří do čeledi hřibovitých hub. Klobouk je vyklenutý a má okrově hnědé zbarvení. Třeň je válcovitý a šedohnědý a má zřetelnou bílou síťku. U nás je tato houba hojně sbírána od jara do podzimu – vyskytuje se zejména v listnatých lesích. Většinou se s jinými houbami nezaměňuje.
Hřib hnědý
Hřib hnědý patří do čeledi hřibovitých hub. Tento hřib je u nás hojně sbírán i těmi, kteří o ostatních hřibech nemají tolik povědomí. Lidově se mu také říká suchohřib, podborovák, panský hřib, modrák, poddoubník… Klobouk je polokulovitý až téměř plochý, zbarven kaštanově až čokoládově hnědě. Rourky mají žlutavou barvu a třeň je plná, válcovitá, dole zúžená nebo i zahnutá. V našich lesích se vyskytuje hojně od května do října. V kuchyni je velmi oblíben pro své všestranné použití. Pozor na možnost záměny s nejedlým hřibem žlučníkem.
Hřib koloděj
Hřib koloděj patří do čeledi hřibovitých hub. Klobouk je světle hnědý a sametový a rourky mají žlutozelenou barvu. Třeň je válcovitý a je zbarven pod kloboukem žlutě a směrem dolů dostává hnědou barvu s červenou síťkou. Vyskytuje se poměrně hojně ve všech druzích lesů od června do října. Tento hřib potřebuje delší tepelnou úpravu, protože syrový je mírně jedovatý.
Hřib kovář
Hřib kovář patří do čeledi hřibovitých hub. Starší klobouk je polštářovitý a má tmavě hnědou barvu. Rourky mají tmavě červenou barvu a třeň je mohutná a válcovitá. Celý povrch třeně je hustě pokrytý drobnými nachovými šupinkami. Roste od května do října v jehličnatých a listnatých lesích.
Hřib modračka
Hřib modračka patří do čeledi hřibovitých hub. Klobouk je spíše plochý a má tmavě hnědé zbarvení se světlejšími okraji. Povrch je sametový a matný. Rourky jsou vysoké, žluté a póry mají taktéž žlutou barvu. Třeň je válcovitý, plného tvaru. Roste ve všech typech lesů a také v parcích a zahradách od června do září.
Hřib smrkový
Hřib smrkový patří do čeledi hřibovitých hub. Klobouk je široce klenutý, v počátcích má barvu bílou, později světle kaštanovou až tmavě hnědou. Rourky jsou zpočátku bílé, později mají žlutavou barvu. Třeň je mohutný, tlustý a soudkovitý a dole má jemnou síťku. Hřib smrkový roste od července do října, daří se mu zejména v jehličnatých lesích, kde není ani sucho, ani vlhko.
Klouzek obecný
Klouzek obecný je jedlá houba z čeledi hřibovitých hub. Klobouk je v dospělosti polštářovitý, má barvu tmavě hnědou či žlutohnědou, pokrytou mazem. Třeň je žlutavý, většinou krátký, ale válcovitý a tlustý. Rourky jsou máslově žluté, v dospělosti hnědožluté. Roste jednotlivě i ve skupinách v červnu až listopadu. Vyskytuje se hlavně blízkosti borovic.
Klouzek sličný
Klouzek sličný patří do čeledi hřibovitých hub. Klobouk je dosti masitý a má zářivě oranžovou barvu s lesklým povrchem. Závoj je těsně připojen na třeň. Rourky a póry jsou žlutavé. Třen je žlutý, často prohnutý a vláknitý. Roste v červnu až listopadu v listnatých i smíšených lesích, ale je téměř vázán na modřín. Často je vidět ve velkých shlucích.
Kozák březový
Kozák březový patří do čeledi hřibovitých hub. Klobouk je polštářovitě vyklenutý se šedohnědým až černohnědým zbarvením. Povrch bývá za sucha rozpukaný a matný. Rourky jsou bílé a od třeně oddělené. Třeň je válcovitý, směrem nahoru zúžený a pokrytý jemnými černými šupinkami. Roste jednotlivě v listnatých lesích a hájích, a to nejčastěji pod břízami. Nedá se zaměnit za jedovaté houby.
Křemenáč březový
Křemenáč březový patří do čeledi hřibovitých hub. Klobouk je šedohnědý až hnědooranžový s blanitým okrajem přitisknutým na třeň. Rourky jsou krátké a šedavé. Třeň je břichatý, kyjovitý a na šedavém podkladě jsou význačné tmavě až černě třásnitě šupiny. Roste v přestávkách od jara do zimy, nejčastěji však v červenci a v září. Roste výhradně pod břízami v lesích všech typů, ale je možné ho nalézt také i mimo les. Záměna s jedovatými houbami nehrozí.
Křemenáč osikový
Křemenáč osikový se řadí do čeledi hřibovitých hub. Klobouk je masitý, později polštářovitý a je červeně oranžový až tmavě cihlově oranžový. Pokožka klobouku přesahuje okraj a tvoří blanitý lem. Rourky a póry jsou bělavé. Třeň je bílý, tlustý, válcovitý a dole často širší a modrozeleně skvrnitý. Křemenáč osikový roste od července až do října v jehličnatých i listnatých lesích, zejména však pod osikou. Záměna s jedovatými houbami nehrozí.
Liška obecná
Liška obecná patří do čeledi liškovitých hub. Klobouk má nízce sklenutý, laločnatý se zprohýbaným tvarem. Okraj klobouku je často podvinutý. Celá plodnice je okrově žlutá nebo bělavá. Žilky (lištny) jsou vidlicovitě rozdělené a propojené přehrádkami a sbíhají se pozvolna na třeň. Třeň je žlutý a směrem dolů se zužuje. Roste v květnu až listopadu hromadně ve všech lesích, nejhojnější ve vlhčích smrčinách.
Muchomůrka růžovka
Muchomůrka růžovka nazývaná též muchomůrka narůžovělá nebo muchomůrka načervenalá pochází z čeledi muchomůrkovitých hub. Lidově je označována jako masák. Klobouk je zpočátku téměř kulovitý, později ploše rozložený. Je masitý, v mládí světle růžový, později až červenohnědý, pokrytý bělavými až okrovými bradavkami. Lupeny jsou dosti křehké, nejdříve bílé, později růžové až červeně skvrnité. Třeň je válcovitý, nahoře bělavý, dole načervenalý, hladký nebo vločkatý, v dospělosti ukončený kuželovitou hlízou s několika řadami bradavek. Roste hojně v červnu až listopadu, v lesích všech typů. Pozor na možnost záměny za jedlou muchomůrku šedivku nebo jedovatou muchomůrku tygrovanou či za poměrně vzácnou jedovatou muchomůrku královskou.
Opěnka měnlivá
Opěnka měnlivá je jedlá dřevokazná houba z čeleďi límcovkovitých. Klobouky vyrůstají v trsech, jsou žlutohnědé až rezavě hnědé a na okrajích mívají tmavší pruh. Lupeny jsou husté, v mládí hlínově světle okrové, později tmavě rezavě hnědé. Třeň je válcovitý, později dutý, s mizejícím rezavým prstenem. Opěnka měnlivá roste od května až do pozdního podzimu. Vyskytuje se v trsech na pařezech a odumřelých kmenech listnatých stromů.
Pečárka hlíznatá
Pečárka hlíznatá nazývaná též žampion hlíznatý patří do čeledi nečárkovitých hub. Klobouk je později polokulovitý až plochý a má bílou barvu, která má nádech dožluta. Lupeny jsou husté, v mládí šedorůžové, později šedohnědé. Třeň je válcovitý a často prohnutý. V dolní části zažloutlý, holý. Roste roztroušeně v srpnu až říjnu v lesích všech typů, zejména však ve vlhčích smrčinách. Pozor na možnost záměny za velmi podobný slabě jedovatý žampion zápašný.
Pečárka ovčí
Pečárka ovčí nazývaná též žampion ovčí nebo pečárka obecná je houba z čeledi nečárkovitých. Klobouk je v dospělosti sklenutý až plochý, často s hrbolkem na středu a má krémové zabarvení. Lupeny jsou husté a bledé. Závoj a prsten je blanitý a bílý. Třeň je válcovitý a dole silnější. Roste hojně v červnu až říjnu v jehličnatých i listnatých lesích, hlavně na okrajích, na loukách a v zahradách. Pozor na možnost záměny za smrtelně jedovatou muchomůrku bílou nebo muchomůrku jízlivou.
Pečárka pařeništní
Pečárka pařeništní je jedlá houba z čeledi nečárkovitých hub. Klobouk je masitý, později až plochý a zprohýbaný. Mladý klobouk má barvu světle hnědou, starší pokožka klobouku se rozpukává v hnědé šupiny na špinavě bílém až nahnědlém podkladě. Lupeny jsou husté, nízké, volné, později hnědnou. Ostří je bělavé nebo světle šedé. V mládí jsou zakryty tlustým, blanitým, hnědavým závojem. Prsten je tlustý, bílý, na vrchní straně rýhovaný, na spodní straně hnědavý. Třeň je válcovitý, nepravidelně zprohýbaný. Nejprve má barvu bílou, později špinavě narůžovělou. Dužnina je barvy bílé až nahnědlé. Roste v červnu až říjnu v zahradách a parcích, kompostech, na okrajích cest.
Pečárka polní neboli žampion polní
Pečárka polní patří do čeledi nečárkovitých hub. Klobouk je sklenutý, bělavý a plochý. Lupeny jsou husté a mají červenou až tmavě hnědou barvu. Závoj spolu s prstenem je blanitý a bílý. Třeň je válcovitý, bělavý, v dolní části často zúžený. Roste hojně v květnu až listopadu na pohnojených místech, loukách, pastvinách, zahradách. Tento druh houby je nejběžnější ze všech žampionů. Pozor na možnost záměny za smrtelně jedovatou muchomůrku bílou, muchomůrku jízlivou a závojenku olovovou.
Pýchavka obecná
Pýchavka obecná se řadí do čeledi pýchavkovitých hub. Plodnice mají hruškovitý tvar na poměrně vysokém třeni. Nejdřív jsou bělavé, později mají žlutohnědou barvu. Plodnice tvoří na vrcholu malou špičku, která se později v dospělosti otevírá. Povrch pokrývají bradavky, mezi kterými jsou často drobné ostny. Roste v lesích, na mezích, pastvinách i v sadech, jednotlivě a často i ve skupinkách.
Pýchavka obrovská
Pýchavka obrovská někdy také nazývaná vatovec obrovský patří do čeledi pýchavkovitých hub. Tvar plodnice je kulovitý a přisedlý k zemi. Vnější slupka je hladká, lámavá a má bělavou barvu. V době zralosti výtrusů praská ve velkých plátech a odlupuje se. Roste v červnu až listopadu po vydatných deštích v zahradách, na pastvinách a polích. Je možné ji spatřit často v blízkosti kopřiv.
Ryzec pravý
Ryzec pravý se řadí do čeledi holubinkovitých hub. Klobouk je zprvu nízce klenutý, později plochý až nálevkovitý. Je zbarven v různých odstínech barvy oranžové, stářím zelená. Povrch je slizký, hladký a má podvinutý okraj. Lupeny jsou křehké, červeně oranžové. Třeň je válcovitý, křehký, brzo rourkovitě dutý, na zevnějšku oranžový, ale světlejší než klobouk. Roste od srpna do listopadu především na vlhčích místech ve smrčinách a na okrajích lesů v trávě.
Ryzec syrovinka
Ryzec syrovinka je z čeledi holubinkovitých. Klobouk má hnědočervenou barvu, s mírně podvinutým okrajem, uprostřed mírně promáčklý. Lupeny jsou bělavé. Třeň je válcovitý, plný, o odstín světlejší než klobouk, hladký, suchý. Roste v lesích jehličnatých i listnatých od léta do podzimu, ale většinou jednotlivě.
Slizák mazlavý
Slizák mazlavý je z čeledi slizákovitých hub. Klobouk je šedohnědý až hnědý s fialovým nádechem, pokrytý za vlhka vrstvou slizu, ploše sklenutý, později uprostřed trochu vmáčklý. Lupeny zprvu bělavé a sbíhají se na třeň. Třeň je válcovitý, slizký, nahoře bělavý, dole výrazně žlutý. Roste v červenci až listopadu ve skupinách v jehličnatých lesích pod smrky a borovicemi na prosvětlených místech.
Smrž vysoký
Smrž vysoký patří do čeledi smržovitých hub. Klobouk je kuželovitý, štíhlý, většinou s ostrým vrcholem. Povrch je ostře žebernatý. Barvu má většinou hnědou s černavým, šedavým, olivovým nebo purpurovým nádechem. Třeň je nepravidelně válcovitý, dutý, nejdříve bělavý poté řlutohnědý. Povrch je hustě posetý vločkami. Roste v dubnu až květnu v zahradách, stinných lesích, ale i na dvorech a rumištích.
Suchohřib žlutomasý neboli babka
Suchohřib žlutomasý se řadí do čeledi hřibovitých hub. Klobouk je polokulovitý, později vyklenutý, s barvou až tmavě hnědou a povrchem plstnatým. Rourky a póry jsou žlutozelené. Třeň je často prohnutý, nahoře žlutý, dole a uprostřed karmínově červený. Po celé délce je jemně vločkatý. Roste od června do listopadu ve všech lesích, a to nejen v horách, ale také v nížinách.
Václavka smrková
Václavka smrková patří do čeledi špičkovitých hub. Klobouk má v mládí klenutý tvar, později je až plochý. Povrch je tmavě šupinatý, ve stáří nebo po deštích olysává a má barvu rezavě hnědou. Lupeny jsou nejdříve světlé, později červenohnědě skvrnité. V mládí je spojen se třeněm blanitým nebo vatovitým prstenem, který zakrývá lupeny. Třeň je válcovitý, dole mírně rozšířený, vláknitý, barvy většinou rezavé. Roste v září až listopadu obyčejně v trsech, řidčeji i jednotlivě z pařezů a z kořenů stromů, a to jak jehličnatých, tak listnatých.
Diskuze