Jedlé dřevokazné houby

Dřevokazné houby jsou takové, které rostou nejčastěji na odumřelých částech různých stromů, kterými se také vyživují a napomáhají k jejich rozkladu. Občas se stává, že rostou i na zdravých částech stromů, což má za následek zhoršení mechanických vlastností dřeva. Seznamte se s nejznámějšími druhy jedlých dřevokazných hub.

Hlíva ústřičná

Václavka obecná a Václavka šupinatá

Nejznámějšími zástupci u nás rostoucích dřevokazných hub, jsou Václavka obecná (Armillaria mellea a Václavka hlíznatá (Armillaria gallica, syn. Armillaria bulbosa), které rostou v hojných trsech na částech stromů.

Václavka hlíznatá obvykle roste v období od července do listopadu a to nejčastěji na odumřelých částech listnatých stromů, Václavka obecná nejhojněji roste na konci září a dává přednost zdravým částem listnatých stromů, včetně stromů ovocných. Tyto dva druhy od sebe poznáme tak, že pro Václavku obecnou jsou typické 3 až 10 centimetrů široké a šupinaté klobouky, zatímco Václavka hlíznatá má klobouky velké až 12 centimetrů a na povrchu jsou hladké. Oba dva druhy jsou jedlé.

Hlíva ústřičná

Velmi známým druhem dřevokazných hub, je Hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus). Roste v období od konce léta až do zimy, a to na odumřelých kmenech listnatých stromů (nejčastěji na břízách, vrbách, bucích, jeřabinách a ořešácích). Klobouky hlívy ústřičné jsou 5 až 25 centimetrů široké, vějířovité, hladké, vzhledem připomínající ústřice. Rostou nad sebou v trsech, řadách a nebo vrstvách nad sebou. Jejich zbarvení je závislé na podmínkách růstu, je proto velmi proměnlivé (bělavé, hnědé, šedohnědé, šedomodravé, apod.). Hlíva je velmi žádaným druhem, který lze pěstovat i v domácích podmínkách. Vyniká svou chutí, lze ji použít k sušení, nakládání i do hotových jídel. Obsahuje mnoho cenných látek, které přispívají k lepšímu zdraví.

Šupinovka kostrbatá

Dalším, často se vyskytujícím druhem dřevokazných hub, je Šupinovka kostrbatá (Pholiota squarrosa). Nejhojněji roste na konci léta a během podzimu (konkrétně pak v období od srpna do listopadu), a to na živých i odumřelých částech listnatých a jehličnatých stromů. Klobouky této houby mohou být 5 až 18 centimetrů široké, mají hrbolek uprostřed, jsou žlutavě až rezavožlutě zbarvené a na povrchu hustě šupinaté. Svým vzhledem jsou velmi podobné Václavkám, oproti kterým se liší výrazně vyvinutým blanitým prstenem v třeni, který Václavkám chybí. Václavky poznáme podle typické kořeněné vůně. Šupinovka je jedlá, ovšem chuťově není příliš zajímavá.

Sírovec žlutooranžový

Sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus) je jednoletá dřevokazná houba, která hojně roste v období od května do listopadu. Nejčastěji ji najdeme na ovocných stromech, akátech, topolech, vrbách či bucích, na kterých roste v trsech. Klobouky často vyrůstají střechovitě nad sebou. Typický je pro Sírovce polokruhovitý klobouk, který je přirostlý bokem ke stromu, má žlutooranžovou až žlutou barvu a sírově žluté póry. Jedná se o velmi chutnou houbu. Doporučuje se sbírat pouze mladé a šťavnaté plodnice, staré Sírovce jsou nepoživatelné.

Jak se vám líbil článek? Hodnocení: 4.0 Počet: 4 Nejlepší: 5 Nejhorší: 1

Diskuze

Podpořte projekt Cisterna pro hasiče Žulová nákupem v e-shopu s charitativním kalendářem a reklamními předměty.

Magazín pro všechny pěstitele, chovatele a domácí kutily. Články o pěstování rostlin, chovu zvířat a nových trendech v bydlení.

O magazínu

ZŮSTAŇTE VE SPOJENÍ

POSLEDNÍ ČLÁNKY

POSLEDNÍ TWEETY

© 2024 Railsformers s.r.o., Zásady zpracování osobních údajů Nastavení Cookies