Chodský pes
Chodský pes je nové české národní plemeno, proto není mezi lidmi tolik znám a rozšířen. Půjdete-li se svým chodským psem na procházku, mnohokrát uslyšíte věty typu: „To je ale krásný vlčák, jakpak se jmenuje?” nebo také „Podívej, jakou má ten vlčák dlouhou a krásnou srst” a když pak řeknete, to je přece chodský pes, mnoho lidí se podiví, že takové plemeno vlastně ještě nezná…
Výtah ze standardu chodského psa
Celková charakteristika
Chodský pes je středně velký pes ovčáckého typu s obdélníkovým rámcem těla. Má dlouhou srst s bohatou podsadou, která ho činí odolným vůči povětrnostním vlivům. Vyniká harmonickou stavbou těla. Všechny tělesné partie jsou sladěny tak, že jako celek působí kompaktně a ladně. Charakteristické pro plemeno je postavení a nesení krátkých uší, elegantní linie dlouhé šíje a krku a dále bohatost dlouhé srsti. Jeho pohyb je lehký a volný. Vyznačuje se živou povahou bez známek nervozity. Je přítulný ke členům rodiny, zejména k dětem. Vůči cizím osobám je zdrženlivý, avšak při ohrožení svých blízkých nebo jejich majetku umí být ostrý a útočný. Je výborným hlídacím, ochranným a doprovodným psem, který je schopen náročného výcviku. Je obdařen vynikajícím nosem, čichové práce zvládá s lehkostí a temperamentem. Díky ideální střední velikosti a dobré ovladatelnosti lze chodského psa využít ve slepeckém výcviku. Navíc pro výborné čichové schopnosti může být s úspěchem nasazen při záchranářských akcích a při vyhledávání osob v lavinách. Projevuje rovněž vlohy pro střežení stád a práci v zápřahu.
Chování a charakter chodského psa
Temperamentní pes rychlých, ne však překotných reakcí. Lehce učenlivý, pozorný, dobře ovladatelný, poddajný. Je skromný, nenáročný a houževnatý. Jeho přítulnost k malým dětem je obdivuhodná a činí z něj příjemného společníka rodiny. Je nebojácný, pevných nervů a mimořádně ostražitý. Má výborné čichové schopnosti.
Srst a zbarvení
Kromě obličejové části hlavy, hrotů ušních boltců a přední strany obou párů končetin, kde je srst krátká a hladká, pokrývá tělo lesklá dlouhá, hustá, tvrdší srst. Její délka se pohybuje od 5 do 12 cm. Zbarvení: černá až kovově černá se sytě žlutými znaky typu „black and tan”. Čím jsou znaky sytější, tím lépe. Jiné zbarvení srsti než černá se znaky je nepřípustné.
Výška a hmotnost
Výška v kohoutku musí být 52 až 55 cm u psa, 49 až 52 cm u feny. Hmotnost se pohybuje v rozmezí od 16 do 25 kg.
Chodský pes - historie plemene
Chodský pes je naše české národní plemeno. Jeho historie sahá až do 13. století. Na Šumavě střežili nejdůležitější cesty vedoucí od Domažlic do Němec odnepaměti Chodové. Psi, kteří je doprovázeli, byli tvrdí, houževnatí a velmi odolní. Jejich povinností nebylo jen střežit pohraničí, ale byli využíváni i k pastevectví a stopování zvěře. O chodském psu psal již Jindřich Šimon Baar ve svých vzpomínkách na historii Chodska. Chodský pes se objevuje i na kresbách Mikoláše Alše, které doplnily román Aloise Jiráska Psohlavci.
Toto historicky doložené plemeno však téměř upadlo v zapomnění. O jeho znovuvytvoření se kynologičtí odborníci začali pokoušet až v roce 1984, kdy byly v kynologickém tisku uveřejněny obrázky tohoto ovčáka s výzvou pro eventuální majitele. Několik čtenářů odpovědělo, že chodského psa mají, a tak začala první fáze regenerace. Základem pro znovuvytvoření chodského psa byla fenka Bessy, pes Dixi a o něco později i pes Blesk. Od roku 1987 do roku 1992 bylo odchováno 35 vrhů štěňat. V letech 1993 až 1995 došlo ke zlepšení a sjednocení typu chodského psa a ustálení jeho kohoutkové výšky. Dnes je tento ovčák výborným rodinným psem, je to pes, jak se říká, „do nepohody”.
Vyjádření Veroniky Fejglové k plemeni chodský pes
Chodský pes je ovčák, potřebuje tedy zaměstnání. S člověkem velmi rád spolupracuje a práce ho těší, je velice učenlivý, hodí se tedy i pro začátečníky, kteří jistě ocení jeho, oproti podobným „ovčákovitým” plemenům, menší velikost. Obecně platí, že co se jednou naučí, již nezapomene, proto je nutná důslednost, aby se pes neučil chyby. Choďák je rád chválen, miluje odměny v podobě jídla i míčku. Je to vášnivý aportér, miluje vodu, často jízdu automobilem a vůbec je to temperamentní pes, dobře se cvičí, když se stále něco nového děje. Nesnáší stereotyp. Když na svém choďákovi vidíte, že už ho výcvik nebaví, nemá cenu pokračovat dál, udělejte přestávku třeba ve formě hry. Lpí na svém pánovi a pánova radost mu činí potěšení.
Choďák je vzhledem k svému temperamentu a mrštnosti pes vhodný pro výcvik agility, ale i sportovní výcvik, záchranářský výcvik, apod. Choďák miluje děti. Není agresivní, brání se jen když je napaden. Chodský pes je ideální přítel pro aktivní lidi, může být celoročně ubytován venku, což umožňuje jeho srst s hustou podsadou, ale jako společenské plemeno nepohrdne bytem a častými vycházkami, ba naopak…
Diskuze