Ženich a nevěsta na zahradě? Ano!
Rostliny ze zahrad našich babiček se vrací. Na venkově kdysi všude hojně rostly slunečnice, konvalinky, muškáty a samozřejmě také růže – tehdy však spíše v keříkové formě. Oblíbené byly i karafiáty, narcisy a tulipány. Velmi rozšířený byl zvonek stejnolistý s modrými a bílými květy – modrým se říkalo ženich, bílým nevěsta. Dnes je v českých zahradách k vidění velmi málo, což je ale škoda. Rostlina pochází ze Středomoří a v létě je doslova obsypána květy! Obzvláště dobře vypadá zvonek stejnolistý v závěsných květináčích – zkrášlit si takto můžete balkon nebo pergolu.
Pelargónie jako pověrčivý dárek
Vděčnou zahradní rostlinou jsou muškáty neboli pelargónie. Na babiččiných zahrádkách byla nejčastěji k vidění odrůda s purpurovými nebo růžovými květy a tmavým žilkováním. Má příjemnou, citrónovou vůni. Muškáty dávaly ženy a dívky svým kamarádkám jako vyjádření úcty a vděčnosti za přátelství. Pokud muškát rostl, přátelství údajně zůstalo pevné. Pokud uhynul, bylo považováno za falešné!
Rozmarýna - koření i lék
Výraznou vůni babiččiným zahrádkám dodával rozmarýn (tehdy se více užíval výraz rozmarýna). Jeho jehličkovité listy babičky sušily a používaly jako koření při přípravě drůbeží či telecí pečeně. Zároveň rozmarýna sloužila jako lék na dobré trávení, proti nadýmání a při nízkém tlaku. Málokdo si ale pamatuje, že je rostlinka považována také za symbol věrnosti a lásky. Rozmarýnový věneček nesměl chybět na žádné svatbě – zdobil hlavu ženicha i nevěsty. Brzy ale rozmarýnu vytlačila myrta a z věnečku zůstala jen větvička na klopě saka svatebčanů.
Slunečnice prozáří vaši zahradu
„Tak jako slunečnice každým dnem, otáčí se za sluncem, tak já stále hlavou svou obracím se za tebou.“ Vzpomínáte? I Oldřich Nový v dobách našich babiček obdivoval tuto překrásnou, optimistickou květinu. Málokdo však ví, že to není rostlina typicky česká. Ačkoliv je doposud na českých polích hojně k vidění, původně pochází z Ameriky. Slunečnice vyžaduje hodně slunečního světla, jinak je ale nenáročná. Bude Vám neustále dělat radost – stačí se na ní podívat a hned Vám rozzáří den!
Konvalinky – jedovaté krásky
Jsou něžné, omamně voní a pokud se o ně naučíte správně pečovat, mohou Vám kvést i o Vánocích. Mohli jste je jako malí vidět na zahrádkách, ve váze nebo i v českých lesích – zde se ale nesmí trhat, jsou totiž příšně chráněné. Také konvalinky měly své místo na svatbách – přidávaly se do svatebních kytic pro nevěstu, aby páru zajistily štěstí a lásku. Pokud chcete dát konvalinku do vázy s jinými květy, nechejte stvoly konvalinky ve vodě několik hodit odstát, vodu pak slijte, nalijte novou a pak teprve přidejte jinou květinu, jinak by přidaná rostlinka mohla uhynout. Všechny části konvalinek jsou totiž jedovaté!
Diskuze