Ženetku jako domácího mazlíčka a samozřejmě také jako lovce myší chovali již starověcí Egypťané a Římané, ve starověku převážně Maurové. Kdysi se ženetce říkalo „Iltis“. S postupem času dali lidé přednost dnes již oblíbeným kočkám. Ženetka je sice velmi čistotným a milým zvířátkem, ovšem příroda ji nadělila pronikavě páchnoucí sekret (zvaný vivereum), který chov ženetek přesunul z domácností na farmy. Sekret ženetky je využíván k výrobě některých vůní a léků.
Ženetka tečkovaná a její výskytTato kočkovitá šelma se vyskytuje převážně ve Francii, Španělsku, Portugalsku a severní Africe. Obývá pouště, polopouště, lesnaté i skalnaté oblasti.
Ženetka a její příbuznost s kočkouPokud bychom měli porovnat vzhled ženetky tečkované s dnešní kočkou domácí, dá se jasně rozpoznat jejich příbuznost. Ženetka tečkovaná má ocas téměř stejně dlouhý jako tělo, které vzdáleně připomíná kočku. Srst je krátká a měkká. Základní barva srsti je bělošedá až béžová, s černými různě velkými skvrnami, které na hřbetě vytvářejí pruhy, 8-10 pruhů má ženetka také na ocasu.
Zajímavosti ze světa ženetek Ženetky jsou aktivní převážně v noci. Ženetka je samotářský tvor, často se pohybuje v okolí vody. Ženetka umí velmi dobře šplhat, protáhne se i malou skulinou. Kořist přepadává ženetka potichu (stejně jako kočka). Kořist zabíjí nejčastěji kousnutím do krku. Samec ženetky po páření, které trvá několik minut, kousne samici do týla. V jednom vrhu (až 2x ročně) bývají nejčastěji 2-3 slepá mláďata, která samice po 8 týdnech odstavuje.