Černožlutě pruhovaná včela a bolestivě bodající včela medonosná patří k nejpilnějšímu hmyzu. Kdysi zdomácněla v Asii, ale v současnosti je důvěrně známá po celém světě, od žhavých pouští až po studené vrcholy Alp.
Včela medonosná – obecné informace
Třída: hmyz
Řád: blanokřídlí
Čeleď: včelovití
Rod: Apis mellifer
Délka: královna 22 mm, trubci 20 mm, dělnice 16 mm
Ústní ústrojí: sosák
Výskyt: všude, kde se vyskytují kvetoucí rostliny
Včela medonosná – životní cyklus
Včela medonosná žije ve velkých společenstvech, které jsou tvořeny mnoha tisíci jedinců. V hnízdě žijí vždy tři kasty, jimiž jsou: plodná samička (královna), samečci (trubci) a dělnice.
Životní cyklus včely medonosné začíná vždy, když královna naklade do každé buňky po jednom vajíčku. Z oplozených vajíček se pak vylíhnou dělnice a matky, z neoplozených trubci.
Po třech dnech se z vajíček vylíhnou malé larvičky, které jsou po první čtyři dny krmeny výživnou mateří kašičkou, v pozdější době pylem a nektarem. Během následujícího týdne larvy rychle rostou, několikrát se svlékají, a když téměř vyplní celou buňku, včely ji zavíčkují voskem. Larva se zakuklí a později se přemění v dospělou včelu.
Po vylíhnutí se činnost včely medonosné mění vždy po několika dnech. Nejdříve čistí hnízdo, pak krmí larvy. Po jedenáctém dnu začínají včele žlázy na zadečku vylučovat šupinky vosku, čímž může stavět v hnízdě plástve.
Od šestnáctého do dvacátého dne života včely, přijímá od létajících včel nektar a pyl, který ukládá do zásob v podobě medu. Přibližně dvacátý den včela konečně opouští úl a zdržuje se nějaký čas před jeho vchodem, kde se učí orientovat a zároveň úl hlídá.
Od jedenadvacátého dne života včely medonosné již létá po okolí, přináší pyl, nektar, vodu a předává je mladším včelám v hnízdě.
Včela medonosná – způsob obživy a potrava
Včely medonosné vyhledávají pro svá hnízda dutiny ve stromech, vchody do jeskyň či místa pod skalními převisy. V současnosti většina včelstev sídlí v umělých úlech. V době květu na jaře a v létě vyletují včely za teplých dní z úlů a sbírají v okolí vodu, pyl, nektar, sladké šťávy z poraněných stromů nebo medovici.
Včela medonosná saje nektar sosákem dlouhým šest milimetrů a pak si jej ukládá v trávící soustavě v žaludku. Pyl včela stírá z květů svým ochmýřeným tělem a poté jej předníma nohama zkartáčuje do prohlubní na holeních zadního páru nohou.
Včela medonosná – obranné schopnosti
Včela medonosná je vyzbrojena žihadlem, jehož použití je pro ni osudným a ukončí její život. Zpětné háčky, kterými je žihadlo vybaveno, zajišťují to, že po vbodnutí do oběti zůstane celý tento aparát i s jedovatým váčkem zachycen v kůži. Včela se sice snaží vysvobodit, ale to má za následek jen vytření celého tohoto zařízení z jejího těla a následnou smrt. Výjimkou však je, když žihadlo použije proti jiné včele, z jejíhož měkkého těla ho dokáže jednoduše vyprostit.
I když má včela tuto nebezpečnou zbraň, tak ve světě zvířat má mnoho nepřátel. Třeba sršně poletují před vchodem do včelího úlu a číhají na včely, které se vracejí domů. Potom na ně prudce zaútočí, polapí je a zatáhnou do svého hnízda, kde je sežerou.
Dalším nepřítelem je třeba středně velká vosa květolib včelí, která loví včely buď pro nektar nebo ulovenou včelu odnese do svého hnízda jako potravu pro své larvy.
Včela medonosná – zvláštní přizpůsobení
Křídla
Včela medonosná má dva páry blanitých křídel s velmi jemnými chloupky a s podélnou i příčnou žilnatinou, která jsou mezi sebou zaháknuta jemnými háčky.
Oči
Oči včely medonosné jsou tvořeny několika sty drobných facet (tzv. složené facetové oko). Oko umožňuje včele vnímat i ultrafialové záření.
Žihadlo
Pokud včela medonosná používá žihadlo a vbodne ho do pružné kůže teplokrevného živočicha, ukončí tak svůj život. Drobné, zpět zahnuté háčky na žihadle zajišťují, že žihadlo zůstane vbodnuté v kůži a spolu s jedovým váčkem je z těla včely vytrženo.
Pylové košíčky
Pyl, který včela nasbírá pak pomocí kartáčků na prostředním páru nohou smetává do pylových košíčků, což jsou prohlubně v holeních zadního páru nohou.
Nohy
Na jemných chloupcích předního páru nohou zůstává zachycen pyl z květů. Na prostředním páru končetin jsou tuhé chloupky seskupeny do kartáčků, kterými včela pyl ze svého těla smetá do košíčků na posledním páru nohou.
Voskové šupinky
Včela medonosná vylučuje vosk v podobě šupinek žlázami na spodní straně posledních čtyř článků zadečku. Z tohoto vosku v hnízdě budují plástve.
Včela medonosná –některé zajímavosti
Po každém vbodnutí do kůže zůstává jedovatý aparát včely medonosné spojen se žihadlem a pumpuje dál jed do rány oběti, i když je již vytržen z těla včely.
K výrobě 1 kilogramu medu potřebují včely asi 3 kilogramy rostlinného nektaru, což představuje asi šedesát tisíc výletů z úlu.
Zprávy o zdroji nektaru předávají včely medonosné ostatním dělnicím zvláštním tancem před vchodem do úlu, kterým sdělí vzdálenost, směr i kvalitu nálezu.
Diskuze