Zrod italské zahrady
Základním prvkem italské zahrady je geometrie, proporce a symetrie. Tento styl se stal univerzálním, byl přejímaný a napodobovaný všemi evropskými panovnickými dvory. Jeho počátky leží v renesanční Itálii. Vyvíjel se pomalu.
Geometrické vzory se symetrickou výsadbou se poprvé objevily a byly obhajovány ve Florencii, ačkoliv jde o napodobeniny antických římských zahrad, popsaných v písemných dokumentech.
Od poloviny 16. století byla ornamentální výsadba běžná. Celé zahrady se vysazovaly do kruhů, čtverců, trojúhelníků, pětiúhelníků nebo šestiúhelníků. Později tento styl pronikl do Francie, kde jsou jeho vrcholnou ukázkou královské zahrady ve Versailles.
Stěžejní dílo italské zahradní architektury
Jednou z nejvlivnějších prací, pokud jde o výsledný dojem, je Bramantův plán, vytvořený na zakázku pro zahradu papeže Julia II. v Římě a spojující vilu Belveder s papežským palácem. Na svažitém pozemku se Bramante rozhodl zvýraznit dané místo tím, že vytvořil výraznou centrální perspektivu se stupni postavenými napříč svahem.
Zahrada se tak změnila ze statického mřížového vzoru v ploché krajině v dynamický vzor sledující příčnou osu svahu. Po dvě následující staletí bylo možné vidět v Itálii mnoho obměn tohoto řešení.
Zahrady v Boboli
Zahradami charakteristickými pro italské pozdně renesanční období jsou zahrady v Boboli za palácem Pitti ve Florencii. Zdobí je mnoho velkých soch a balustrád, které vytvářejí centra pozornosti a vyhlídky. Najdeme v nich i fontány a nádherná zákoutí.
Moderní variace na italský styl
I dnes je italský styl zahrad stále aktuální, i když poněkud pracnější na údržbu. Abychom dosáhli „italského“ vzhledu zahrady, nemělo by v ní chybět:
- Trojdílné členění – květinová část; parková část s cestičkami, alejí, pergolami; skupina hustě vysázených stromů
- Jižní dřeviny (cypřiš, myrta, tamaryšek, pinie)
- Pergoly
- Omezení travnaté plochy
- Fontány, kaskády
- Terasy, rampy, schodiště, balustrády, plastiky
- Perspektivní průhledy
Diskuze