Birma – plemeno
Polodlouhosrstá kočka
Birma – historie
Birma byla s největší pravděpodobností vyšlechtěna zkřížením siamské a dvoubarevné dlouhosrsté kočky. Předpokládá se, že před druhou světovou válkou pocházela většina mláďat birmy ze spáření birm a angorských koček. Po válce bylo potřeba sáhnout i k jiným plemenům koček, pravděpodobně k siamským, balineským a asi i perským kočkám. Opravdu záleží na původu?
Roku 1969 se objevily první birmy ve Švédsku a v roce 1970 i v Dánsku. V polovině 50. let byla birma ve Francii považována za stabilizované plemeno, díky čemuž byl jeden pár vyvezen do Anglie. Plemeno bylo o necelých jedenáct let v Anglii uznáno.
Birma – charakter
Birma je velmi inteligentní a chytrá kočka, která si ráda hraje a je vynalézavá. Ovšem toto plemeno je také hodně citlivé a viditelně dokáže reagovat na nálady svého pána. Vytváří si na něho těsnou vazbu, což má někdy své výhody i nevýhody. Výhodou je, že svého pána dokáží zahrnout láskou a něžností, naopak nevýhoda birmy je, že nesnáší samotu.
Birma – standardní rysy
Tělo
Birma je středně velká kočka s mohutnějším a mírně protáhnutým tělem. Kocouři tohoto plemene dosahují zhruba 4, 7 kg, samice pak přibližně 3, 6 kg.
Hlava
Hlava je klínovitého tvaru, není příliš kulatá ani špičatá. Birmy mají zaoblené čelo, plné tváře a výraznou bradu.
Oči
Oči Birem jsou mandlového tvaru, výrazně a hluboce sytě modré.
Nos
Nos birmy je středně dlouhý a mírně vystouplý. Vystupuje přibližně stejně jako klenutí čela.
Uši
Uši má birma středně velké a zakulacené na špičkách.
Ocas
I když ocas působí mohutným dojmem, je středně dlouhý a hodně osrstěný.
Srst
Birma má polodlouhou až dlouhou srst, která není nijak náročná na údržbu. Nejdelší je na zádech, bocích a ocase.
Více o posvátné kočce z Barmy - Birma naleznete ZDE
Diskuze